Proč to tak letí?

Všechno je relativní, zejména čas. I já ho tak vnímám. A stále více a častěji se začínám bát, aby mi neprotekl jen tak mezi prsty.

Už je to tady. V mém životě se přiblížil první zásadní mezník. Můj nejstarší syn byl u zápisu do základní školy. Samozřejmě se mi v hlavě spustila velká rekapitulace. Jak jsem si ho přinesla z porodnice, najednou se ocitla doma s něžným chlapečkem a vůbec neměla ponětí, co nás spolu čeká. Jak jsme si na sebe zvykali a ne vždycky jsem dělala všechno správně. Ale každým dnem jsem cítila, že ho miluji více a více, což trvá dodnes.

Nebudu říkat, že to uteklo, jako by to bylo včera. Protože jsme toho zažili hodně. Dvakrát jsme se přestěhovali, já jsem čtyřikrát změnila práci, porodila ještě další dvě děti a život se nám oběma proměnil několikrát vzhůru nohama. Je pravda, že všechny chvilky nebyly úplně růžové, což mě někdy mrzí, a to nejen vůči prvnímu synovi, ale vůči všem mým dětem. Na druhou stranu se z nás stala prima parta. Rodina. Kompaktní skupina s aurou posvátnosti, nad kterou každým dnem žasnu a za kterou neustále děkuji.

A teď jednomu z mých nejdražších končí fáze bezstarostného dětství. Trochu se bojím za něj. Ani ne tak toho, že by něco nezvládl. Spíš, aby ho svět rivality, povinností a občasné nespravedlnosti netrápil, nebral si ho moc osobně. Aby uměl nad některými věcmi mávnout rukou a nechápat je jako konec světa. On je totiž, na rozdíl ode mě puntičkář. A každý sebemenší nezdar hodnotí velmi sebekriticky a stydí se za něj. Ale snad brzy pochopí, že i zaškobrtnutí k životu patří. Koneckonců je hlavně na mně, abych mu byla dobrým průvodcem, a naučila ho proplouvat životem s větší lehkostí.

Jenže s ohledem na moji niterní rekapitulaci mě ale trápí ještě jedna věc. Že když odpočítám stejný časový úsek ještě dvakrát, bude můj syn dospělý. Možná si bude přát být samostatný a vylétne mi z pomyslného hnízda. Tak i tak bude mít nejspíš už svůj osobní život a budu to tak muset přijmout. A z toho je mi úzko. Že času, kdy s dětmi můžu prožívat jejich čistotu a bezprostřednost, krystalickou a nezaujatou lásku z jejich strany, je vlastně relativně málo. A že bych ty chvíle měla nasávat a hýčkat si je, protože se už nikdy v životě nezopakují.

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Tato otázka je pro ověření, zda jste opravdový návštěvník a ne automatizovaný spamový robot.