Proč se vlastně srovnáváme s ostatními?

Žijeme si spokojeným, bezproblémovým životem, šťastní ve vztahu… Ovšem do té doby, než někdo nemá nevhodnou poznámku o tom, proč by tomu tak být nemělo. „No tak tvým životem bych žít nechtěla…“ Najednou nám ta věta začne vrtat hlavou a nabourá náš vnitřní klid. Začneme se srovnávat s ostatními a přemýšlet nad svým životem, zda je opravdu takový, jaký si přejeme. Navíc od dotyčného hned dostaneme i odbornou radu tipu: „Měla bys s tím něco udělat!“

Klasickým příkladem je odlišné fungování ve vztazích. Kamarádka na víně začne rozvíjet debatu o tom, jak čekají první miminko se svým mužem a krásně se spolu domluvili na tom, že ona se bude starat doma o potomka, zatímco její muž bude chodit do práce a věnovat se nadále svým zájmům. Druhá ji tiše poslouchá, doma si se svým mužem domluvila jiný model, kde on i ona si budou rovni a jí zbyde čas i na ni samotnou. Najednou ale začne váhat, zda není moc sobecká a neměla by se raději starat jen o miminko a své zájmy na čas upozadit. Co teď? Jaký názor je správný?

Tvoje versus naše

Zakopaný pes nebude v rozlišných modelech, ale v přístupu obou dvou k pojmům jako je tvoje a moje. Zdravé je ve vztahu to, co vyhovuje oběma. Být zdravým egoistou je v pořádku stejně jako chtít spoluprožívat a sdílet. Je tedy úplně v pořádku, pokud ženě vyhovuje být doma a naplno se věnovat miminku, jako pokud jí vyhovuje třeba chodit do práce a mít paní na hlídání, nebo občas si od miminka odpočinout a jít si třeba zacvičit nebo na kávu s kamarádkou. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému, důležité ale je, aby daný model vyhovoval tomu, kdo ve vztahu s osobou žije. Důležité je vnímat pospolitost a sebe navzájem. Srovnávání je naprosto normální, ale nemělo by nás nahlodávat.

Srovnávejte se sami se sebou

Většinou se srovnáváme v materiální úrovni. Kdo má lepší auto? Mobil? Kolo? Měříme si tím sociální status a uspokojujeme svoji potřebu mít víc než ostatní. Jenže pokud nemáme, nastupuje pocit frustrace a neúspěchu. Na co však nejčastěji zapomínáme? Na to, že bychom se neměli srovnávat spolu s ostatními, ale sami se sebou. Život přeci není o tom, co chceme, ale o tom, co máme. Tato věta vyjadřuje jedno z nejdůležitějších uvědomění si toho, kam jsme došli. Vzpomenete si ještě, co vás trápilo před pěti lety, nad čím jste se trápili a co máte teď? To, co máme, bereme automaticky, ale často to samozřejmost není. Ještě před pár lety jste neměli třeba ani korunu navíc, natož vlastní auto a teď už zase nestačí auto, ale chcete dům. Uvědomte si často své neskutečné úspěchy, které máte za sebou a buďte za ně rádi. Když se začneme porovnávat sami se sebou, začneme se na danou situaci dívat úplně jinýma očima a z neúspěchu se rázem může stát úspěch. Zapomněli jste třeba na fakt, že ještě před nedávnem jste byli sami a teď máte partnera? Nejsou to dostatečné argumenty proto, abyste se cítili skvěle?