Pozor na blížící se katastrofu! 5 signálů, že musíte okamžitě vypnout

Jsou dny, kdy nejspíš i vy jedete jako motorová myš, vše vám v rukou jen hraje, máte spoustu skvělých nápadů. Jenže pak přijdou ty opačné. Kdy se vám přestávají vybavovat základní slova, a děláte věci, které popírají veškerou logiku. Pokud jste se přehouply do fáze propadu, tělo vám nejspíš něco signalizuje.

Září jsem jako každá máma prožívala velmi těžce. Tři děti, nástup do školky a školy, neskutečné množství placení, shánění věcí a běsnění. Když už jsem měla pocit, že jsem se úvodem prokousala se ctí, začalo se mi všechno sypat pod rukama. A já to nevzdávala, bojovala, stavěla to znovu a znovu. Podařilo se, jenže. Pak jsem stála u pokladny v drogerii. Řekla jsem: „Zaplatím kartou.“ Pokladní se zeptala, jestli chci účet. Já zamítavě zavrtěla hlavou a vykráčela jsem z obchodu ven. V hlavě už milion myšlenek na to, co ještě musím udělat. V první řadě jsem chtěla okamžitě zavolat zubaři, abych se objednala, protože se mi vzadu ulomil kus zubu. Sestra na zubním telefon nezvedala, ale na ulici za mnou vyběhla prodavačka. Že jsem sice přiložila k terminálu kartu, ale nezadala PIN.

Omlouvala jsem se a hned jsem to napravila, s obrovským ruměncem na tváři. A můj myšlenkový pochod se už zase ubíral do budoucnosti, tedy k tomu, že musím skočit ještě naproti do Alberta. Tak si to klesám dolů po schodech do suterénu k supermarketu, když tu si najednou uvědomím, že nesu v ruce nákupní košík. Z „inkriminované“ drogerie. Paní, co šla po schodech v protějším směru, na mě nechápavě valila oči. A já už totálně rudá vyběhla schody zpět a potupně donesla košík před zraky konsternované prodavačky zpátky do drogerie. Když jsem vyšla ven, vyprskla jsem smíchy a smála se ještě dlouho. Sice mě to probralo z podivné letargie, ale zároveň jsem si uvědomila, že tohle už je za hranou. A že začínám být zralá pro doktora Chocholouška.

Jste na tom podobně? Zbystřete. Varovné příznaky totálního přetažení jsou zde:

1. Máte dlouhé vedení

Skoro už nerozumíte vtipu. Jedete v jakémsi setrvačném módu, jenže v hlavě máte pusto a prázdno. Sami si připadáte, jako když pobýváte někde v mezirealitě. Děláte jeden trapas za druhým a ostatní už nad vaším chováním začínají nechápavě kroutit hlavou. Máte pocit, že jste cvok? Nemusí to tak být. Dovolená pomůže.

2. Nacházíte věci na divných místech

Otevřete ledničku a máte v ní chňapku. Vyhazujete čajové lžičky do odpadkového koše. Zapomínáte dělat věci, které běžně zvládáte na automatický pohon. Třeba zamknout dveře, vypnout žehličku,... Já jsem si třeba takto jednou zapomněla dolakovat nehty na druhé ruce. Upozornila mě na to až kamarádka s otázkou, proč mám jednu ruku v odstínu rudé a druhou „nude“.

3. Všechno vás rozlítostní

Jakákoliv nespravedlnost světa má najednou mnohem ostřejší kontury. Chce se vám brečet nad životem, nad sebou. Extrémně vás dojme sebemenší příkoří. Také to může mít jen dva pochopitelné důvody. Buď je to těhotenství, nebo totální únava. A obojí si vyžaduje zvolnit.

4. Jste plní zloby

Někdy může být dopad velkého vyčerpání zcela opačný. Každý vám extrémně leze na nervy, jste popudliví, nemáte na nikoho náladu. Zoufale toužíte být sami. I v takovém okamžiku byste své vnitřní já měli poslechnout, vzít si den volna, zajistit hlídání pro děti a vyrazit třeba někam do lesa. A nevnímat nic jiného, než ticho a šumění stromů!

5. Jedna nemoc střídá druhou

Chronická únava a přetažení jde i ruku v ruce se sníženou imunitou. Jak jinak vás má tělo upozornit, že už toho bylo vážně dost? Že i ono má nějaká práva a potřebuje doplnit „palivo“ na horší časy. Jestliže se nemůžete vybabrat z nemocí různého rázu, opět si vezměte volno a vyrazte třeba na wellness. A myslete na to, že když to neuděláte hned, může to být nakonec ještě horší!