Originál je jen jeden!

Vnímáte také, jak na nás okolní svět stále dokola apeluje, že máme být jedineční, výjimeční, osobití, originální. My ale jsme. Jen se toho nesmíme bát!

Jako máma tří dětí si mohu doma snadno dělat takovou soukromou osobní studii. Někdy jsem ze svého pozorování dokonce i pobavená. Ačkoliv máme tři potomky smíchané ze stejné „krve“, přesto se až na pár podobných rysů v obličeji v zásadě liší. Tedy ještě s výjimkou toho, že se všichni od roka a půl vášnivě a samovolně učili písmenka. Jinak doma ale občas „válčíme“ s rozdílnými osobnostními postoji.

Můj první syn je od malička kultivovaný, vyžaduje dodržování pravidel a nikdy si neumaže pusu. Jí soustředěně, usíná beze scén a sem tam přebírá role vůdce, ačkoliv je mu teprve pět. Dokonce mě někdy neváhá pokárat, že mu skáču do řeči, případně umravňuje svého čtyřletého bráchu, že už nemá dělat opičky, protože chce mít konečně klid. Umí být autoritativní, až si někdy v duchu pomyslím, že mě za chvíli převálcuje. A abych nezapomněla: absolutně nesnáší kreslení. Takže ačkoliv už před nástupem do školy čte, sčítá, odčítá a násobí, nakreslit jednoduchý obrázek jsou trochu muka.

Prostřední syn naopak maluje neustále, vášnivě a rád. Každý den mi na všech místech v bytě přibývá hromada jeho výtvarných počinů, a tak řeším dilema, co s nimi. Zatím mu je schovávám, jenže si říkám, že nás tu časem asi zavalí… Také se prostřední potomek velmi rád směje, je trefný pozorovatel lidských emocí a sem tam mi některým ze svých postřehů vyrazí dech. Má mimo jiné i velký smysl pro detail a k mému překvapení si pamatuje i zážitky, které prožíval ještě jako batole. Ale někdy je jako neřízená střela, nectí vůbec nic a zkouší, kam až může.

No a naše nejmenší dcerka je trochu princezna, trochu válečník. Při písničkách se okamžitě roztančí, umí být sladce roztomilá, ale dovede se i pěkně rozmáchnout, když si musí něco v sourozeneckém triu vybojovat. Také se s kluky ráda tahá o masky super hrdinů, a tak si k mé lítosti občas postesknu, že ačkoliv v holčičím těle, mám doma vlastně třetího kluka. Na rozdíl od svých bratrů ale nebývá nikdy protivná, jen nám pořád šplhá do výšek. Na jakýkoliv stoleček, židli, z židle na okno, ze stoličky do vany. Miluje zdolávání překážek a stoupání vzhůru, což se jí konec konců může v životě hodit. I když já z těch jejích kaskadérských kousků šedivím.

Ale k věci: výše uvedeným se snažím říct jediné. Nikdo z nás vážně není stejný, byť k tomu máme všechny předpoklady. Jenže genetická výbava se občas přelívá, jak se jí zamane. Ale to je vlastně skvělé. Jsme doma jako soukolí, které se vzájemně doplňuje. Učíme se od sebe a také se svou jinakostí motivujeme. A nejinak je tomu s módou. I když si dva totožní lidé oblečou stejný outfit, nikdy nebudou působit jako přes kopírák. Protože náš zevnějšek utváří nejen oblečení, ale i niterná esence, která tvoří naše já. Nechte tedy své já vyniknout a nebojte se ukázat, co se ve vás skrývá. Mimochodem: už jste zaregistrovali aktuální nabídku Esprit?