Když spát, tak s noblesou…

Spánek by měl mít svůj pevně daný řád. Uléhat bychom měli ve stejnou hodinu, místnost by měla být zatemněná, vyvětraná, nepřetopená. A my bychom zase měli pustit z hlavy vše, co do ní nepatří. A soustředit se jen a jen na spaní…

Pokud ale máte děti, moc dobře víte, že si klidně můžete plánovat jakýkoliv „spací“ harmonogram, ale ve výsledku vám to nebude moc platné. S nimi je totiž člověk zkrátka nejšťastnější, když do peřiny vůbec zahučí a spolehlivě usne jako špalek. Je pravda, že když máte malé potomky, prášky na spaní určitě využívat nemusíte. Zato něco na nervy by se občas hodilo. Protože uspávání je zkrátka nejtěžší rodičovská disciplína. V mém případě stoprocentně.

Nevím, čím to je, ale vidím, jak zívají, oči se jim klíží, ale v momentě, kdy je nasoukám do pyžámek, ožijí. Jsou to najednou hopsající příšerky vydávající všemožné zvuky. A mnou jímá zoufalství. Jelikož vím, že tohle bude nikdy nekončící příběh. Piští a skáčou, chtějí pohádku, mléko, vyčůrat, pomazlit, pusu... V duchu přemítám, jak je možné, že mi babička vždycky pyšně hlásí, že je uspala už v sedm. To se nás doma ještě nepovedlo! Osmá hodina odbila, strašidla ještě řádila, devátá hodina odbila, strašidla pořád hýřila… Jakmile malá ručička překročí číslo devět, dochází ještě k jedné proměně. Z matky je rázem vzteklá fúrie. Začíná zvyšovat hlas a vyhrožovat, lamentovat a špačkovat. A děti? Chechtají se a chechtají… Teprve když už vzduch rozkrajují blesky hněvu, děti se začnou zklidňovat. Nastane nejkrásnější fáze dne… Konečně! Nádherné ticho! Spinkají! Jenže na hrdinství už není čas. A spánková hygiena? Člověk je tak nějak rád, že obstará tu vlastní. Ale jednou…

…až děti povyrostou, odjedou poprvé na prázdniny, až až… Tak potom si naklepu stylový polštářek, který mi výjimečně děti něčím nezapatlají. Obléknu se do ležérní košilky a ve vyvětrané místnosti se budu za každou cenu snažit nemyslet na to, že ráno musím namazat svačinu, udělat hromádky oblečení, pověsit prádlo, vyrazit konečně včas do školy a že musím dokoupit to či ono… Zařídit, vyřídit, pořídit… Z mateřství se člověk zkrátka nevykroutí, ať děti spí či nespí. Ale to stylové spaní by stejně vzdávat neměl. Třebaže jej děti probudí velmi nestylově. Třeba tak, že na něj naskáčou zrovna ve fázi, kdy velmi stylově a hluboce zařezává…