Febrilní křeče… Nejhorší minuty mého života!

Tenhle článek jsem původně chtěla věnovat úplně jinému tématu. Ale to počká. Musím vám totiž popsat, co se nám stalo v sobotu. Nikomu to nepřeji, ale třeba si na tento text někdy vzpomenete, kdybyste se, nedej bože, dostali do stejné situace. A budete vědět, jak se zachovat… Nebo si to nakonec přečte jeden z těch, kdo nám pomohli na ulici a komu aspoň tímto způsobem můžu ještě jednou PODĚKOVAT! Teď se možná trošku ztrácíte… Ale zeptám se vás: Už jste někdy slyšeli o febrilních křečích?

Já jsem o nich sice slyšela, ale rozhodně jsem tomu nevěnovala větší pozornost. Moje maminka mi párkrát vyprávěla historku, jak musela starou škodovkou jet přes celou Prahu do motolské nemocnice, když jsem je dostala a můj tatínek v tu dobu byl s kamionem někde v zahraničí… Nic dalšího jsem si o tom nezjišťovala a nezajímala se o to. Prostě byly nějaké křeče a už je nemám. Navíc jsem měla v dětství problémy s jednou ledvinou a byla jsem kvůli tomu hospitalizovaná právě v té stejné nemocnici, tak jsem to celé měla tak nějak pomíchané…

Jenže teď se to celé vrátilo. A bohužel ne mně, dostal je můj 2,5letý syn. Byli jsme na dejvickém hřbitově obstarat vše kolem Dušiček. Už když jsme tam od auta mířili, začal si malý stěžovat: „Maminko, zima mi je.“ V hlavě mi hned blesklo: Kdy už ho to omrzí a přestane vymýšlet různé důvody, proč chce nosit. Proč nemůže těch pár metrů dojít sám?“ Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že je to první známka toho, že má zimnici a že se něco děje… Po celou dobu tam, i na cestě zpět byl úplně normální. Když jsem ho poutala do autosedačky, tak jsem se ho zeptala: „Chceš něco? Chceš třeba pít?“ Ještě mi řekl ANO. Podala jsem mu lahev, obešla auto, sedla si, sáhla po pásu, otočila se na něj a…. On se klepal nahoru dolů, celé tělo v křeči, nic neříkal, oči měl nahoru. Okamžitě jsme oba s manželem vyletěli z auta, vytáhli ho, začali do něj bušit, volat jeho jméno, pak křičet na něj i na kolemjdoucí, ať okamžitě volají záchranku, ať něco dělají. Přestával dýchat, oči se mu rozjížděly do různých směrů… Obličej měnil barvu, pak se pomalu přivírala víčka. Položili jsme ho na zem, kolem nás se ihned objevilo několik lidí, kteří chtěli pomoci. Teď už to celé mám v takové mlze… Malý nereagoval na nic, na můj hlas, na manželův, snažili jsme se zachytit jakýkoliv projev, že dýchá. Jedna paní mu držela hlavičku u čelisti, aby mu nezapadl jazyk, který mu nejspíš předtím zapadl a který se manželovi podařilo vytáhnout, druhá měla na drátě paní ze záchranky, která popisovala, co a jak, a že na něj má mluvit jen maminka, pak najednou zahvízdaly brzdy a z černého teréňáku vyběhla žena, že jí volal soused a že je doktorka a jde nám pomoci… Neskutečný…

Byly to nejhorší minuty mého života. Nic jsme nevěděli. Malý nereagoval. Pak přijeli záchranáři. Perfektně se o něj postarali, udělali první prohlídku, zjistili, že má teplotu 39,1 stupňů, otipovali to na febrilní křeče. Deset minut se ho pokoušeli probrat, ale on stále nereagoval. Naložili nás do sanitky a vezli do Motola. Při cestě tam pořád jen chroptěl a ačkoliv už dostal léky, stále nefixoval oči. Myslela jsem na nejhorší.

Během cesty se mnou doktorka probírala, zda nebyl na očkování, zda nebyl někdy teď nemocný, čím vším si už prošel… A znovu padla řeč na febrilní křeče. Vybavila jsem si, že něco o nich říkali naši… A ty se nakonec i potvrdily. Způsobila je horečka, která prudce během chvíle vylítla. Některé děti jsou náchylné na takový prudký nárůst a jejich mozeček „to nepobere“ a vypne tělo, dítě je v bezvědomí nebo ve spánku. Takto se prostě mozek brání. A příčina? Virus. Ten, který způsobuje i sedmou dětskou nemoc zvanou „Ruka, noha, pusa.“

Text už je tak moc dlouhý, že nevím, zda jste to sem vůbec dočetli, proto jsem už sepsala jen pár bodů o febrilních křečích, ať jste všichni připraveni!

  • Ohroženy jsou děti už od 6 měsíců do cca 5 let.
  • Křeče hrozí při teplotě vyšší než je 38 stupňů, přičemž takovým spouštěčem je rychlé střídání vzestupu a poklesu tělesné teploty.
  • Vypadají jako svalové záškuby či třesy (vždy je důležitá přítomnost horečky, bez ní by se nejednalo o febrilní křeče).
  • Dítě během nich může upadat do bezvědomí. Někdy ve tváři zbrunátní nebo zmodrá.
  • Jakmile to odezní, což se obvykle děje do pěti minut, dítě je vyčerpané, spavé, často i zmatené. To se tak do hodiny/dvou srovná.
  • Zpravidla se mohou do roka opakovat, proto je důležité dítě při jakékoliv nemoci hlídat a pravidelně měřit. A to hlavně hodinu po podání léku na horečku. Abyste měli jistotu, že opravdu zabral.
  • Febrilní křeče vypadají opravdu dramaticky a ačkoliv mají rodiče pocit, že jim dítě umírá, jeho život by ohrozit neměly. Lékaři však vždy doporučují volat 155.
  • Důležité je, aby křeče nebyly delší 20 minut, pak hrozí poškození mozku.
  • Febrilní křeče se během života vyskytnou až u 5 % dětí.
  • Pokud febrilními křečemi trpěl jeden z rodičů, lze jej očekávat i u dětí.
  • A nakonec. Všechny, kteří se o dítě starají, tedy i personál jeslí, školky, eventuálně školy, je potřeba na možnost těchto stavů upozornit a případně i poučit, co při nich dělat.